Nikoliv chcípla nám kočka, pošel nám pes. Nám umírají přátele.

Ráda bych tímto odpověděla těm z Vás, kteří mi čas od času zašlou dotaz, proč právě kočky ?  Proč ne třeba tolik oblíbení psi ? Koně, papoušci, nebo hadi ? Ač obdivuji všechna zvířata a jejich osobitost, kočky jsou lety prověřená srdeční záležitost – a čím dál více nabývám dojmu, že jde o mnohem více, a to především v momentech, kdy si uvědomuji, že reinkarnace funguje i u koček ...

Svoji roli při veškeré mé činnosti a následné realizaci cílů a záměrů hraje  hluboká úcta ke kočičí individualitě – setkáváme se v rovině rovnocenného partnerství, což se mnohdy nezdaří ani v mezilidských vztazích. Prostě patříme k sobě. Mám kočičí duši, co nadělám... Ony to vědí. Přijaly mne mezi sebe, dovolily mi je chápat a pouští mne mnohem hlouběji do svého nitra, než je běžným smrtelníkům dovoleno. Jsem jim za to vděčná, a nedovolím si toho jakkoliv zneužít.                                               

Ostatně, je všeobecně známo,že pravá láska nepřichází na objednávku.  Potkat ji je velký dar, a ne každý má to štěstí. Nemusí jít zrovna o lásku na první pohled, ale když se rozezní ten správný akord, je to zázrak.Každý vztah potřebuje vzájemnou úctu, pochopení, toleranci, komunikaci, oddanost a věrnost. A my se nalézáme každý den znovu.

Zkuste si to – zavřete oči a staňte se na chvíli kočkou ...                     

poznejte jak voní tráva, přijímejte  hlazení, dopřejte si sladké  nicnedělání a pocit bezpečí.                                                                   

Ale nezapomeňte zároveň prožít bolest způsobenou  člověkem, hlad  a beznaděj,     samotu ... 

Tak co ? Už se probouzíte ???